Zprávy

Aktuální informace o všech novinkách z oblasti vývoje a výzkumu.


Stroje

Napsali o nás Květen 2018

18. 05. 2018

Stroje

Odpad je odpad, a nejde s ním
jednat v rukavičkách
Než dojde na reálnou recyklaci odpadů, musí někdo celý proces
vymyslet a postavit technologii. V areálu bývalé šroubárny
v Libčicích nedaleko Prahy hledá výzkumná společnost Lavaris
perspektivní technologie pro nové využití odpadních pneumatik
nebo stavebních a demoličních odpadů.
Hovořili jsme s manažerem společnosti
Georgem Karra´a, původem z Palestiny
(tento osobní údaj je důležitý aktivity společnosti
Lavaris).
■■ Čím se zabýváte?
Jsme výzkumná organizace, která zkoumá
možnosti recyklace. Máme vlastní tým
výzkumníků a opíráme se o velmi dobrou
spolupráci s vysokými školami, zejména
Stavební fakultou ČVUT a Ústavem polymerů
VŠCHT.
Pro materiál, který je perspektivní pro
recyklaci, vymýšlíme vhodnou technologii
pro jeho zpracování. Děláme také marketing
a snažíme se prosadit výrobek u odběratelů.
Hlavně pak musíme najít investora,
který bude ochoten investovat do vybudování
technologie.
Jedním z prvních témat, kterým jsme
se začali věnovat po založení společnosti
v roce 2010, byla recyklace pneumatik.
■■ Ty se u nás recyklují poměrně hodně.
Recyklátorů pneu je v ČR dost, na trhu jsou
výrobky z pneu granulátu. Nikdo to však
nedotahuje do konce – málokdo přemýšlel,
co by se dalo s granulátem dělat ještě
dál. Pořád se bere jako neplnohodnotný
materiál. Proto jsme hledali postup, kterým
bychom granulátu dali novou, vyšší
hodnotu aby se mohl vrátit do výroby jako
plnohodnotná druhotná surovina. Použili
jsme technologii velmi jemného mletí. Sestavili
jsme pilotní linku, na které meleme
na prach granuláty s běžných recyklačních
linek, čímž vzniká zajímavá druhotná surovina
s vlastnostmi odlišnými od vstupního
granulátu.
■■ V čem je to tajemství?
Je to způsobem mletí a technologií aktivace
– připravujeme gumový prach, který je
aktivní. Při našem způsobu mletí se mění
mechanicko-chemické vlastnosti a dochází
částečně k devulkanizaci produktu. Obecně
platí, že čím menší je velikost zrn, tím
větší povrch. A když je specifický povrch
větší, má materiál specifické vlastnosti
a může se lépe aplikovat. Navíc náš způsob
mletí deformuje povrch zrna, který je pak
velmi pórovitý, dalo by se říct vatový. Díky
tomu se dá bez problémů spojovat. Takže
to, co vzniká, už není obyčejný recyklát, ale
surovina s úplně jinými vlastnosti než měl
původní vstupní materiál.
Na projektu jsme spolupracovali s ČVUT
a VŠCHT a vlastníme společně s nimi několik
užitných vzorů a jeden patent.
■■ Mletí na tak jemný prach musí být energeticky
strašně náročné, a tím pádem drahé.
Není, právě že není. Mlýny a drtiče berou
hodně energie. Ale my vycházíme z jemných
frakcí, tak už tolik energie nepotřebujeme
a energeticky to díky tomu vychází
dobře.
■■ Máte už nějaké uplatnění v praxi?
Máme odběratele, který z naší suroviny vyrábí
izolační desky a testuje se jeho použití
při výrobě pneumatik. To je oblast, kam
chceme hlavně směřovat, protože výroba
pneumatik je největším odvětvím pro zpracování
gumy, tudíž je zde největší potenciálodbytu. První výrobní linku jsme prodali
do Saudské Arábii a funguje tam už tři roky.
V současnosti budujeme společně s investory
z Česka provoz na výrobu aktivního gumového
prachu v Libčicích.
■■ Věnujete si i jiným materiálům?
Spolu s našimi kolegy ze stavební fakulty
zkoumáme možnosti využití stavebních
a demoličních odpadů, respektive jednoho
jejich podílu. Tyto materiály se recyklují
na drtičích a recyklát se dále využívá.
Vždy je tu však nejjemnější materiál o velikosti
zrn 0–4 mm, který způsobuje problémy.
Je to prach, nelze ho dobře aplikovat,
práší a znečišťuje okolí a není pro něj
mnoho použití. My jsme tento materiál,
který nikdo nechce, vzali a namleli ho ještě
jemněji – na pudr, kde má většina zrn
velikost menší než 10 mikronů. Při testech
se ukázalo, že aplikací naší mlecí technologie
došlo ke změnám struktury zrn
(mění se fyzikální i chemické vlastnosti).
Materiál zkoušíme v různých aplikacích
ve stavebnictví nebo při stavbě silnic
a dálnic. Jsme dost opatrní, protože požadavky
na bezpečnost v těchto oborech
jsou velmi přísné. Podmínkou úspěšnosti
je také velmi kvalitní třídění vstupních surovin
přímo na staveništi.
■■ Říkal jsem, že se nechcete omezovat na
naše území, ale směřujete také do světa
Na světě se děje spousta přírodních katastrof
jako jsou zemětřesení, ale taky války, při který
vzniká hodně stavebních a demoličních
odpadů (SDO). Proto jsme začali zkoumat
vzorky z takto postižených regionů a vymýšleli,
co by se s nimi dalo dělat. Přišli jsme na
spoustu zajímavých myšlenek. SDO z demolic
lze naší technologií důkladně rozemlít
a ze vzniklého „prachu“ se dají dělat cihly,
ale také lepidlo/malta, materiály na omítky
nebo spárovací hmoty. Rozmletý materiál se
mísí s pískem nebo s jeho náhražkou, která
se taky dá získat z recyklovaného materiálu.
Přidává se do něj sice nový cement, ale
je to procentuálně menší množství než při
výrobě bez recyklovaných surovin. Takže
výsledný výrobek je jednak vyroben z (recyklovaných)
surovin, které jsou levnější než
primární, a spotřeba cementu na jejich výrobu
je rovněž menší.
Náš cíl opravdu není jen český trh, chceme
se také dostat se do zemí, kde tuto
práci potřebují. Materiály např. po válečných
konfliktech lze rozdrtit a roztřídit.
Hrubozrnné podíly se pak použijí běžným
způsobem, jemnozrnné půjdou k nám
a my je zpracujeme. Spolupracujeme se
společností Resta, která dodává drtiče
a třídiče, a společností Destro, jež na Kladně
zpracovává strusky k místních hald.
Máme už zájemce ze Sýrie, Jemenu, Iráku
nebo Kypru.
■■ Překvapujeme mě, že v například Sýrii,
stižené dlouhým konfliktem, mají sílu se
věnovat těmto věcem.
No víte, člověk i ve válce musí mít sílu přežít,
a to pak přemýšlí o budoucnosti. Ví, že jednou
se to všechno bude muset opravit. Samozřejmě
problém odpadů vidí každý jinak:
jinak to vidí obce, které chtějí co nejrychleji
všechen nepořádek odvézt, aby město vypadalo
dobře. Jinak to vidí lidé, kteří mají rozbořené
domy. A jinak to vidí podnikatelé –
a když je to šance pomoct lidem a ještě vydělat,
je to pak zajímavé.
■■ Vrátila bych se k ekonomickým otázkám.
Jak je to s ekonomikou výroby vaší
druhotné suroviny?
Držíme se pravidla, že recyklát v žádném
případě nesmí přesáhnout padesát procent
ceny primární suroviny, jinak to nemá cenu.
Pokud bude využití recyklátu ekonomicky
zajímavé, pak se budou používat. Takový
projekt vždy musí být ekonomicky udržitelný,
musí přežít. Když nebude udržitelný
a firmy do něj budou muset dávat peníze
jen kvůli tomu, co jim nařizuje legislativa,
bude to pro ně jen další zátěž a nepřispěje
to k rozvoji.
Co se týče provozních nákladů, snažíme
se vymýšlet zařízení jednoduchá, aby se
dala dobře opravit, neměla zbytečně moc
elektroniky a nebyla energeticky náročná.
Odpad je odpad a nejde s ním jednat v rukavičkách.
■■ Nenarážíte při aplikaci svých produktů
na nedůvěru stavařů ohledně kvality?
Tuto diskusi přenecháváme odborníkům
na stavební fakultě. Je pravda, že další využití
našich produktů záleží vedle legislativy
také na obavách firem z recyklovaného
materiálu.
Je to boj na dlouhou dobu. My jsme udělali
svoje, naši část. A teď už je to na posouzení
expertů, jestli to půjde nebo ne.
Je fakt, že legislativa EU je těžkou překážkou
v rozvoji průmyslu. Všude na světě, když
přijdete s něčím novým, mají ochotu vás do
toho pustit, aby se to vyzkoušelo. TO byl případ
naší linku na recyklaci gumy v Saudské
Arábii. Na druhé straně při testech zpracovaného
SDO v Kuvajtu nám řekli, že by sice
ušetřili 10–15 % stavebního materiálu, ale
neudělají to, protože jsou na tom ekonomicky
dobře a nebudou riskovat neověřený
materiál. Z toho je vidět, jak zásadní vliv má
ekonomika: pokud v recyklaci nebude tato
stránka hlavní, tak to nepůjde. JARMILA ŠŤASTNÁ
Naši partneři
Logo ČVUT. Logo VŠCHT. Logo Total. Logo TAČR. Logo ČZU.